Ráno v 5:25 spuštěny motory, Silva odplouvá ze Zadaru na ostrov Pag do přístavu Mandre. V 7:20 vstávám, rychlá hygiena a v 7:45 se scházíme na horní palubě – EvaK nám dává protahovací rozcvičku – paluba je narvaná. Na rozcvičku vstala dokonce i Martina. Je krásně, azuro, fouká svěží vítr.

Pak zvonec, snídaně (vaječná placka + klasika: cikorka, mlíko, černý čaj, paštiky, džemy, máslo, med, občas jogurt, müsli nebo „sviježi sir“ = něco jako naše Lučina; hromady chleba).

Zdeněk podává informaci, že sprchy (ke kterým jsem měla připomínky) svůj název i nadále ponesou jen formálně a vodu budou poskytovat jen líným čůrkem. Ale nemáme klesat na duchu, v zimě je kapitán možná nechá opravit.

Během snídaně stále plujeme, v Mandre máme být asi v 10 h. Mirča píše deník a my jí do toho šťouráme a kecáme – Mirča se vzteká, že ať si píšeme svůj vlastní deník a „nepičujeme“.

Zakládám si svůj vlastní deník.

Stejně jsem to měla v plánu.

V 9:00 brífing: z niky v salonu si bereme mapy na dnešní den, Mirča rozdává zvýrazňovače, Zdeněk nám poskytuje zevrubné informace o našich možnostech cestování.

Před desátou přistáváme, v 10:07 už vyjíždíme z Mandre do kopce. Po 1,5 km doprava směr jižní část Pagu - Košljun. V zatáčce u Prosciny pokračujeme rovně po silnici, která není dokonce ani na geotouří mapě (z kopce). V Košljunu chcípl pes, takže ani nezastavujeme a pokračujeme zas nahoru (= jednak do kopce a jednak na sever) kolem solných polí - makadam, ale příjemný.

Mirča píchne.

Vidíme stádo Zdeňkem avizovaných pažských ovcí, jednu dokonce chcíplou na smeťáku. Pažské ovce se pasou na slaných travinách – sýr z jejich mlíka má z toho specifickou chuť – prý. Každopádně – když si olíznete na Pagu nějakou rostlinu, je slaná. Zkoušela jsem to, takže potvrzuju.

Je krásně vedro, ale fučí teplý sice, leč docela silný vítr z pevniny (která je na dohled).

V městě Pagu mají nádherný a úžasný most, takže v místním pohostinství (plánovaně) zastavujeme a dáváme pivo, kafe, sváču. Máme asi 25 km.

Pokračujeme nahoru (jak jinak) podél moře, vpravo od nás je vidět ostrov Barbat – naprostá měsíční krajina – vzpomněla jsem si na prastarý sci-fi seriál, který se podle mě natáčel v podobné krajině (jak se jenom jmenoval…?).

Mirča píchne.

Pokračujeme do Novalji, Lahodi a mlaďáci se šli koupat, já s Kočími pivo (Ožujsko), kafe. Postupně se v hospodě setkáváme s ostatními ze Silvy. Přihrnuli se i mlaďáci, zanecháváme je tam jejich pivu a pažskému sýru (prý byl dobrý – porce 55 kn). Máme asi 45 km.

Pokračujeme směr Lun. Většina trasy prozatím vedla po makadamu, teď nastupuje silnice. Silnice nová, ale dost kopcovitá.

Naaaaaaahooooooruuuu - a dolů, naaaaaahooooooruuuu - a dolů, naaaaaahooooooruuuu - a dolů.

Je před námi celá severní nudlovitá část Pagu. Cestou se někteří krmí fíky, resp. všichni kromě mě – já fíky nemusím. Asi 2 km před Lunem je makadamová odbočka do Lunjske maslinady, o které se zmínil na brífu Zdeněk.

Je to starodávný a nádherný kout země s prastarými olivovníky (prý až tisíciletými). Krása.

Pak už nás čeká Lun – dojezd už zas po silnici.

Je 17:45, Silva právě připlouvá. V místní přístavní hospůdce honem pivo či kafe a už na poslední chvíli dorážejí mlaďáci. Platíme, naloďujeme se, sprcha.

66,5 km.

Během mojí sprchy už Silva sviští směr Rab.

K večeři (už v přístavu Rab) máme:

• Zelená polívka (zeleninová? špenátová? mangoldová?) s nudlemi
• Plněné papriky s bramborovou kaší (vynikající)
• Zelný salát (balsamiko, olej)
• Jablka v županu
• Voda

Večeři do sebe házíme jak protržení (a tak tomu bude každý večer, jak se ukáže).

Kočí pivo, Lahodi víno, já se Zuzkou zatím nic. Jsem mrtvá, na chvilku si jdu dáchnout.

Pak se jdeme projít po Rabu, chytáme tam wifi – což si povoluju jako poslední návštěvu sítě sítí, pak až v Česku (-:

Rab je moc hezké městečko. Všichni jsme takoví zpomalení. Po návratu na Silvu nás ale čeká Metaxa. Dopili jsme zbytek jedné lahve a pak jsme dali ještě druhou. Martina s Evou šly ale spát ještě předtím. Ve 23 h jdeme spát všichni.

• Zpět
• Pokračuj