Ráno je po noční bouřce krásně azuro, vyplouváme z přístavu. Proplouváme pod mostem, který spojuje ostrovy Ugljan a Pašman a koukáme, jak stěžně Silvy mají jen pár centimetrů rezervu, abychom se pod most vešli. Následuje rozcvička na horní palubě – EvaK se snaží inovovat cviky, ale přinutíme ji k návratu k protahování, na které jsme si už zvykli. Poránu nejsme schopni pojmout nějaké složitější variace cviků (-:

Plujeme kolem kruhových sádek s tuňáky a rozestavěného ropného vrtu.

Snídaně: hustomasitá gulášovka s bramborem a klasika.

Plujeme do přístavu Božava na ostrov Dugi Otok – máme tam dorazit asi v 10:30. Takže mezitím zvládáme brífink – trasy 40, 60 a více km. V podstatě všichni si vybírají těch 60 km.

Z Božavy vyjíždíme na severní výběžek ostrova – na mys Veli Rat, kde je maják. Z přístavu vyjedeme nahoru na novou asfaltku a jedeme po ní nahoru-dolů úžasnou krajinou s výhledem na nádherně zpěněné moře.

Maják je zážitek – kromě toho, že vypadá jak z nějakého filmu a je takový úpravný, dopřáváme si za 10 kn/os. vyhlídku z jeho vrcholu. Nahoře fouká neuvěřitelně silný vítr, nedokážu si představit, co za vítr tam bývá, když je "normálně dole" větrno. Rozhled za ty peníze rozhodně stál.

Svištíme zpátky a u Božavy se já, Ivana a Mirča oddělujeme od ostatních bikerů (teda – ne že bych já byla biker) a jedeme přímo do Dragove, zbytek bikerů to bere po singltracku, o kterém nám Zdeněk říkal, že není zrovna jednoduchý (nakonec bikeři ale hlásili, že to bylo easy). Setkat se máme v Dragove v hospodě.

Jenže v Dragove nic – žádná hospoda – mrtvo. Tak jsme ani nesjížděly dolů a čekaly jsme na zbytek hezky bez ztráty výšky. Svačinka, holky ozobávaly fíky. Po víc jak hodině konečně přijíždějí. Museli vyjet od moře pěkný stoupák, ale na Michalovi to nebylo znát – přivalil se, jakoby jel s kopce, až ho Stáňa musela upozornit, že jestli to náhodou neví, tak jede do kopce (-:

Pokračujeme dál na jih, v Brbinju sjíždíme dolů na pivo (konečně!). Nacházíme nějaký Grill bar – dáváme točené. Je tam příjemná hostinská a ptá se, která je naše loď. Silvu zná a i ostatní lodě Geotouru, dokonce nám ukazuje prospekt cestovky. Zuzka dlabe granátová jablka (ještě ne úplně zralá), Stáňa ukazuje aplikaci inzulínu.

Znovu stoupáme na hlavní silnici a zase směr jih. Přijíždíme ke Zdeňkem avizované odbočce na Strašnu peč (jeskyně; Zdeněk nám o ní na brífu říkal s tím, že je zavřená a že ten plot nesmíme v žádném případě přelézat, a když už tam budeme, tak by bylo dobré mít s sebou světlo…).

Já s Ivanou pokračujeme ale po silnici na jih, sraz s „jeskyňáři“ máme ve Žmanu. Žman na sebe nechává dlouho čekat, ale jedeme krásnou krajinou, vidíme zase sádky s tuňáky a nakonec se Žmanu dočkáme.
Jupí.
Sjíždíme dolů a podle řevu nacházíme hospodu (konoba Regula) a tam skoro všichni ze Silvy (neřvou ale oni, ale nějací jiní turisti). Dáváme pivo, já grundle, které nám předtím dával ochutnat Zdeněk, takže vím, že jsou výborné, Ivana naložené rybičky. Než dojíme, většina ze Silvy odjíždí a naopak přijíždějí naši „jeskyňáři“. Zdeněk nás vede ve Žmanu do vyhlášené sýrárny, koštujeme a kupujeme kozí sýr, nejlepší byl tzv. vařený (140 kn/kg). Mají tam i domácí travaricu a všude fotky svých ovcí a koz.

Spěcháme do uvaly Mir, kde má kotvit Silva, abychom stihli západ slunce v 19:00 na útesech, který je tam prý úchvatný. Pro mě to je nekonečný dojezd, jsem celkem vyšťavená, bolí mě kolena, úplně mi hoří. Západ jsme stihli všichni (i když teda jen tak tak) a hromadně s ostatním davem zhlédli.

67,5 km.

Uvala Mir je nádherný záliv, nachází se v Parku prirody Telaščica a hned vedle něj je i solné jezero Mir. Před večeří si k němu stihneme ještě udělat procházku.

Večeře:

• nějaká polívka,
• brambory,
• špagety s glajdou,
• kuřecí řízky.
• Banány se šlehačkou a ovocnou zálivkou.

Po večeři teprve postupně všichni do sprch, mám štěstí, teplá voda na mě zbyla.

Bolí mě ta kolena, jednak je mám namožená a jednak asi i ofouklá – odpoledne celkem fučel studenější vítr. Zuzka mi půjčuje mastičku Aulin.

Točené v salonu s Lahoďáky a Zuzkou, přisedá EvaK a ukazuje nám fotky z kololodi minulého roku. Láďa podává vojenské historky. Jdu spát před půl dvanáctou, čili ještě před večerkou.

• Zpět
• Pokračuj