Spousta lidí ráno vstává dříve než obvykle, protože si chtějí projít okolí jezera – běžci, procházkáři. Pár lidí se i koupe.

Snídaně: jen klasika. Máme před sebou plavbu až asi do 13 h, takže bude malý oběd.

Po snídani čekáme na opozdilé procházkáře a pak odplouváme. Svítí slunce, ale je chladnější vítr, takže jsem sice na horní palubě, dávám pivo, ale jsem relativně navlečená.

Projíždíme Kornati – spousta ostrůvků (pro mě samozřejmě no name), zaujala malinkatá plošinka-ostrov, který se nazývá „ptačí“. Proplouváme jednou úžinkou, kde prý se Ivan musí strefit přesně, protože jinak uvízneme. Strefil se (-:, plujeme dál. Pohodička, Michal cvaká fotky ostošest, někdo si čte, Zdeněk sděluje zájemcům informace o ostrovech a jejich zajímavostech.

Oběd a po něm brífing a už kotvíme u ostrova Žirje, uvala (=záliv) Mikavica. Malinkatý přístaveček, spíš jen molo.

S bikery jedu nejdřív severně na vyhlídkovou pevnost z 2. světové, rozhled je tam jako z majáku, chápu, proč si tam tu pozorovací pevnost vybudovali. Samozřejmě – k pevnosti je potřeba vystoupat z nuly na 100 m. n. m., ale na to jsem už zvyklá – že cesta na kololodi (téměř) vždycky začíná do kopce. Pak sjíždíme dolů a na jih. Za městečkem Žirje začíná makadam, bikeři si pochrochtávají blahem, já moc ne. Mám sice odpruženou přední vidlici, ale je kalibrovaná asi na nějakého 100 kg borce – takže jako bych ji neměla. Takže se trápím a ani mě moc nezajímá, kam jedeme a co tam bude, i když uznávám, že krajina je ke koukání super. Makadam vede stínem lesa, z něhož se sem tam otvírají krásné výhledy na pobřeží a moře. Na konci ostrova je rozmarýnová stráň…trochu zaostávám za ostatníma, tak se radši otáčím zpátky na sever dřív, abych měla náskok. Jsem na tom makadamu hodně pomalá (a to ani není moc do kopce), takže mě ostatní za chvíli dojíždějí. Po nekonečném makadamu konečně asfaltka – hurá!, trochu ožiju a metelíme si to k Silvě. Tonda s Láďou sjíždějí do přístavu Muna – aby si to ježdění ještě užili (dnes je poslední kolo-den).

22 km.

Myslela jsem si, že se ještě před odplutím vykoupu v moři, ale zabraňuje mi v tom studený vítr, tak tam za ostatními otužilci samozřejmě nevlezu. Dávám radši sprchu a pak už Silva odráží od mola a jedeme směr Primošten, který je na pevnině. Odtud budeme zítra odpoledne odjíždět směr Praha.

Čeká nás 3hodinová plavba, všichni mají pohodu, klábosí se, čte se, pivko. Kecám se Zdeňkem u piva o životě a vůbec. Přidává se Zuzka a EvaK, a to už se blíží Primošten.

Máme slavnostní večeři:

• víno jako přípitek (tady se musím zmínit o neuvěřitelné pozornosti posádky lodi - během naší plavby zaregistrovali, že Eva nepije alkohol a automaticky bez ptaní jí místo sklenky s vínem přidělili k přípitku džus (-:),
• mladé hovězí ve speciální omáčce
• a už nevím, co všechno, protože jsem si to nezapsala.

Pak Zdeněk předává geotouří osušky vícenásobným účastníkům kololodi (tj. těm, co se kololodi zúčastnili nejméně 3x). Vyhrávají Ivana s Tondou (7x), pak Lahodi (6x) a Mirka (3x). Plus se zdá, že tam vzniklo nějaké nedorozumění, a že Lenka Sýkorová by měla osušku dostat taky, protože je taky potřetí. My ostatní dostáváme dáreček rovněž – geotouří zvonek na kolo. Hynek dostává nejnovější geotouří mapy za to, že to s námi dospělými takhle v pohodě vydržel.

Dostáváme organizační info o Primoštenu a odjezdu.

V Primoštenu kotvíme opět paralelně vedle geotouří lodi Jarolima, která dorazila před námi. Takže stejně jako v Zadaru na břeh a zpátky chodíme skrz tuto loď. Zdeňkův a EvinK informační tok se celkem protahuje, rozdávají se ještě ceny za nejlepší fotoúlovky, Tonda už je z toho nerv – už se těší na večerní průzkum Primoštenu. Je potřeba zjistit, jak to tam je se směnárnou, abychom měli dost kun na zaplacení útraty na lodi a vůbec - hurá pevnina.

V Primoštenu si dáváme Karlovačko (20 kn, na lodi 15 kn). Vracíme se na Silvu a ještě paříme v salonu – je potřeba dopít a dojíst zbytky. Stáňa s Michalem vyhrábli ještě trochu jedné z whisek. Necháváme si od Davora spočítat útratu na lodi (mám krásných rovných 200 kn) a je 23:30, tak jdu spát.

• Zpět
• Pokračuj