Sobota ráno, letní počasí, vedro.

Lehká snídně a bríf – kam v Primoštenu, a to i na kolech.

Skoro všichni ze Silvy volí kola, já se přidávám k Martině a Evě, že půjdeme kouknout na UNESCO vinná políčka na Kremiku a pak na pláž.

Autobusy, co nás mají odpoledne odvézt do Česka, už dorazily, stěhujeme kola a zavazadla – přes loď Jarolim. Trochu chaos než se uloží kola těch, co už to cyklisticky pro teď „zabalili“ (jako teda třeba já), zavazadla do busů, ale přesto se mi ještě podaří sehnat všechny účastníky zájezdu než se rozprchnou na společné foto (kromě teda Zdeňka, EvyK a posádky Silvy):

S holkama projdeme lehce Primošten (hezké město), v „i“ získáváme mapku a kráčíme na Kremik – podél moře. Je úžasné letní počasí, hezky se potíme.

Ty vinice nás nakonec moc neoslnily, měli jsme za to, že to bude něco „wow“, ale nebylo. Anebo spíš jsme ignoranti, kteří tomu moc nerozumějí. Jsou to taková chudá kamenitá políčka jako byla vidět všude jinde na ostrovech. Jediné, co na nich bylo zvláštní, že každý keřík měl pro sebe jakousi vlastní „buňku“ ohrazenou pidizídkami.

Otáčíme a vracíme se zpět, Eva má soutěživou náladu. Hledáme vhodnou pláž – na rozeklaných skaliskách to moc dobré není, nakonec najdeme v rámci FKK malou oblázkovou plážičku přesně pro nás a prázdnou. Zatím. Voda je průzračná a celkem teplá. S Martinou odkládáme zbytné svršky, Eva se naopak ještě víc zachumlá (má alergii na slunce), takže se stane na nuda pláži velmi podivným objektem.

Krásně jsme relaxovaly.

Po čase se k nám vetřel jeden plážový inženýr a vykládal nám o svých českých dívkách a o olihních.

No a nastal čas se vrátit, utratit poslední kuny za jídlo na cestu a šupky k autobusu. Všichni hned od řidičů kupujeme staré dobré české plzeňské v plechovkách – a jedem…)))-:

• Zpět